Sedmihorky 2017

Každý rok v polovině června vyráží prima na týdenní kurz environmentální výchovy do Sedmihorek. Ta letošní sepsala nejzajímavější zážitky společně.
autor: Mgr. Petr Jelínek
20. 6. 2017

Pondělí 12. 6. - den první
Měli jsme vyjet v 7:00 od Střeláku, ale vyjeli jsme až v 7:08, protože Jitka přišla opět pozdě. Po dvou hodinách jízdy jsme se zastavili u McDonald´s, kde jsme zjistili, že ty tousty jsou obrácené hamburgery. Při jízdě jsme málem nabourali( jakýsi…….nás předjížděl, naštěstí jsme měli šikovného pana řidiče). Když jsme přijeli do kempu, viděli jsme nudisty na pláži. Potom, co jsme vystoupili z autobusu, si několik holek našlo novou kamarádku Míšu, které byly tři roky. Každému přidělii chatku. Poté začal náš odpolední program.
Sešli jsme se u velkého a starého dubu a průvodci nám představili stroj času. Tak jsme chodili lesem a cestovali jsme strojem času. Průvodci nám říkali, jak to tam vypadalo před několika tisíci lety a více. Např. dříve byla z pískovce skála a dnes je z něj malý kámen. Mezitím nás zastihl prudký liják, takže jsme se museli vrátit do kempu.
Po náročné cestě deštěm jsme konečně vešli do klubovny, kde jsme se seznámili s programem na celý týden. Poté jsme se usadili po skupinách ke stolům a začali jsme tužkou předkreslovat mandaly. Po nakreslení jsme si měli vybrat ze spousty barev písku z okolí a začali lepit mandaly. Když jsme všichni dolepili, dali jsme naše mandaly na výstavu a udělali si první třídní vernisáž.


Úterý 13. 6. -den druhý
Ráno jsme se šli podívat na sedmihorské léčivé prameny. U prvního pramene jsme hledali vodní organizmy a zjišťovali kyselost vody. Ostatní prameny jsme mohli ochutnat, nebo si polít ruce. Také jsme se dozvěděli o lázních, které už bohužel nefungují. V lázních se provozovala metoda vzdušných lázní, při které chodili lidé pouze v prostěradle po lese.
Odpoledne jsme se sešli u recepce, potom jsme šli kousek od kempu. Říkali jsme si, co vše víme o ovcích. Potom jsme k nim šli. Byly tam i kozy. Jedna byla černá a jmenovala se Baruška, druhá byla hnědá a jmenovala se Hnědka. Byl tam i jeden velký beran. Šli jsme do ohrady a všechna zvířata jsme krmili rohlíky. Pak jsme šli do klubovny, plstili jsme a česali vlnu.
Po zpracování vlny jsme šli udělat bochánek sýra. Naše průvodkyně paní Andrea už měla základ hotový a tak jsme to museli jen vytvarovat do určitého tvaru. Ten dala paní Andrea do slaného nálevu. Druhý den, když jsme se vrátili z hledání kamenů, už na nás čekala mísa plná hotového sýra a vedle byla syrovátka.
Večer jsme šli poslouchat sovy. Ještě než se setmělo, navštívili jsme učebnu, kde jsme se naučili houkat jako výr velký a puštík obecný. Pak jsme vyrazili potmě do lesa. Lektoři nás zavedli na kopec, kde se nejlépe mluví se sovami. Když jsme se chvíli pokoušeli houkat a nikdo nám neodpovídal, přesunuli jsme se trochu výš na kopec. Tam také nebyly sovy slyšet, tak jsme šli po pískové cestě zpátky k chatkám. Hned jsme se pak umyli a šli spát. Byl to dobrodružný večer. Sovy sice nebyly slyšet, ale další dny jsme viděli, kde sídlí výr i s mláďátky.

Středa 14. 6. - den třetí
Na kameny jsme vyráželi v 9 hodin. Vzali jsme si svačinu navíc, protože jsme tam byli do 14 hodin. Když jsme přijeli na místo, šli jsme směrem k lesu. Dokonce i na pěšince jsme našli nějaké drahokamy a polodrahokamy. Po několika desítkách metrů jsme došli na místo. Každý se rozešel a hledal. Asi po hodině a půl hledání jsme se vydali zpět na nádraží a pak jeli do Sedmihorek. Tam na nás čekalo
broušení kamenů. Když jsme chtěli mít rozříznutý kámen, museli jsme se zeptat pána, který tomu rozuměl a rozhodl, který kámen se dá rozříznout. Kameny se musely nejprve umýt, po rozříznutí se brousily a pak ještě leštily. Když byly hotové, vypadaly krásně.
Večer byla bubnovačka. V klubovně jsme se učili dva základní tóny, což jsou“ bum a tak“. Bubny, na které jsme hráli, pocházejí ze severní Afriky a nazývají se djembe. Zkoušeli jsme si zahrát pár tónů a potom jsme si je posílali navzájem jako tichou poštu. Po hodině nás vystřídala druhá skupina, ale nikomu se od bubnů moc nechtělo, protože nás to právě začalo bavit.

Čtvrtek 15. 6. - den čtvrtý
Ráno po snídani jsme šli do lesa. V lese bylo arboretum. Abychom se dostali do arboreta, museli jsme vyjít velký kopec. Když jsme vyšli ten kopec, byli jsme všichni unavení. Když nám paní Andrea vše vysvětila, šli jsme dovnitř. První zastávka byla u liliovníku. Daší zastávka byla u altánku- obchůdku. Udělali jsme si skupinky, dostali mapy a pracovní listy. Museli jsme hledat stromy. Pak jsme ještě hráli listové pexeso.
Z arboreta jsme se hned nevraceli do kempu, ale šli jsme na vyhlídky. Byl z nich krásný pohled na Český ráj. Viděli jsme skály, lesy, pole, louky a domečky. Celkem jsme byli na třech vyhlídkách. Ani nebyly příliš daleko od sebe. Na jedné z vyhlídek nám pan Vítek ukazoval mláďata výra velkého, která byla zahnízděná ve skále. Na mláďata jsme koukali dalekohledem- viděli jsme dvě nádherná tmavě hnědá mláďata. Vyhlídky byla pro nás jedna z nejhezčích akcí.
Po náročném odpoledním programu jsme se konečně dočkali táboráku. Ale než začal táborák, měli jsme si vymyslet scénky ve skupinkách. Každý si připravil nějakou vtipnou, všichni jsme se pobavili. Po scénkách jsme opékali buřty a maršmelouny. Když jsme dojedli, sedli jsme si k ohni a zpívali písničky. Když už bylo pozdě večer, všichni odešli a šlo se spát.

Pátek 16. 6. - den pátý
V pátek po snídani jsme v klubovně zrekapitulovali vše, co jsme dělali za celý týden. Pak nám lektoři připravili tabulku a my jsme říkali, co se nám líbilo a co ne. A pak přišlo překvapení. Paní Andrea nám přinesla ukázat hada. Mohli jsme si ho pohladit. Také jsme na památku dostali magnetky s kozou a koněm.
V půl dvanácté jsme už byli všichni v autobusu. Holky vzadu pořád zpívaly. A někteří usnuli a spali celou cestu až do Prahy. Tam se probudili, ale za chvíli zase usnuli. Kolem půl páté jsme přijeli zpět do Aše. A TO JE KONEC.

Akce byla podpořena z grantového systému města Aš.