Plesnivá Plzeň aneb výlet ašských biologů

I přes nepříznivé podmínky, jako třeba vzdálenost nebo brzké ranní vstávání, vyrazila tříčlenná skupinka ašských biologů vstříc poznání do předaleké Plzně.
23. 10. 2018
autor: Mgr. Petr Jelínek

Bylo chladné úterní ráno, pokud si dobře vzpomínám, tak to byl 9. říjen 2018, krajina byla zalitá hustým pokryvem mlhy a my pomalu vyráželi na předalekou cestu. Míjeli jsme mnoho krásných vísek zahalených v oné mlze, ale ne vše šlo tak lehce, cestu nám zkřížil vlak a před závorami jsme čekali asi patnáct minut. Tak jsme přijeli později, ale naštěstí byla naše situace všemi přítomnými pochopena.

Poté jsme bloudili všemožnými uličkami a zákoutími plzeňské fakulty, potkávali naše bývalé studentky, byli nuceni měnit si třídu, avšak nakonec jsme naštěstí našli volnou místnost, kde jsme již zůstali.

Nejprve se nám představil náš lektor, pan Jiří Kout, který nás nechal dle vlastního uvážení roztřídit všemožné druhy hub, jež přinesl. My jsme se je pokoušeli třídit dle morfologického hlediska, tj. dle jejich otřesného vzhledu, což nám bohužel nevyšlo, a právě na tom nám byly vysvětleny rozdíly mezi „novým“ a „starým“ způsobem zařazení organismů, které se bohužel vyskytuje v mnoha učebnicích. Následně nás seznámil s mnoha „roztomilými“ houbičkami připomínajícími svou konzistencí gumové medvídky a pak jsme již vyrazili houbařit do ulic.

Procházeli jsme různé zapadlé kouty, které neznal ani pan Kout, a tam nacházeli všelijaké druhy hub od parazitického padlí až po choroše všech druhů. Objevili jsme i nějakou tureckou lípu oplývající nám neznámými tajemnými tureckými choroši. To už nám konverzace klouzala k fluoreskujícím houbám, až jsme se nakonec dostali ke rzi hrušňové přezimující v čínských jalovcích, chloubách biology nenáviděných anglických zahrad.

Poté jsme se navrátili do budov fakulty a tentokrát pod mikroskopy sledovali naše milé hyfami propletené organismy, debatujíce o polyploidii u hub.

Následně jsme se vydali na oběd, na omáčku se žampiony, nepřestávajíce hledat další zástupce Fungi, bohužel jsme jich moc neobjevili, ono by se jim to ale v restauraci asi stejně nelíbilo, kdybychom jim tam donesli trouchnivějící větve s nějakou tou plísní.

Po marném hledání hub na máměstí Republiky jsme se vydali nazpět, přičemž jsme si cestu krátili „debatováním“ o převozu hub z Jižní Ameriky letadlem.

Poté jsme si opět „hráli“ s novými mikroskopy Olympus a tentokrát používali i Lugolův roztok a KOH, jelikož k jedovatému mykologickému barvivu bychom se prý přibližovat neměli, což mi po zkušenosti s Ethidiumbromidem přišlo krapet zvláštní, ale no co…

Kurz se nám pomalu chýlil ke konci a my „domikroskopovávali“ poslední z připravených tentokrát stopkovýtrusných hub a pomalu uklízeli vybavení do skříní s návodem na uložení oněch mikroskopů a binolup.

Nakonec jsme se rozloučili, prohlédli seschlé Basidiomycota visící zasklené na chodbách, protáhli se kolem ohromných stolů zabírajících většinu prostoru chodby (každá univerzita to má asi jinak, třeba na „PříFUKu“ v Praze překážejí zase mrazáky), prošli kolem milého vrátného, chvíli bloudili po Plzni, tentokrát jsme již žádné houby nehledali, a pak jsme se všichni tři nadšenci do biologie, a to Alena Rejsková, Mirka Talánová a Matěj Pokorný, vypravili opět do naší krásné Aše a zde opět čelíme svým osudům.

 

M. Pokorný