Adaptační kurz Primy 2019/20 Doubrava

Dne 10.9.2019 jsme se jako třída Primy vydali na adaptační kurz do Doubravy. Po cestě, která byla dlouhá 10 km a vedla přes ašské lesy směr Podhradí a následně Doubrava, jsme se nenudili.
autor: Mgr. Petr Jelínek
27. 9. 2019

I přesto, že se ze začátku nikomu moc nechtělo, cestu jsme si užili. Po cestě zazněla spousta pohádkových i lidových písní. Poté, co jsme dorazili do Podhradí k minerálnímu pramenu, kde jsme se nasvačili, jsme se s lehkou nechutí a bolavými nohami vydali dále. Ale po chvíli se nálada zase zvedla a do Doubravy jsme dorazili velmi rychle. Po cestě jsme málem ztratili jednu láhev, která spadla z kopce směrem k potoku, ale zasekla se o strom, takže byla zachráněna. Když jsme přišli do Doubravy, čekala nás prohlídka starého mlýna. Po prohlídce jsme se šli ubytovat do školy v přírodě Ašských lesů. Už při ubytovávání bylo veselo. Když jsme si rozdělili pokoje, tak jsme zjistili, že jsou v pokojích velké skříně, a tak si parta kluků udělala srandu z party holek. Schovali se ve velké skříni a když dívky přišli do pokoje a otevřely skříň tak chlapci začali dělat zvuk z pohádky “Hledá se Nemo”, takzvané “MOJ MOJ MOJ” a dívky se velmi lekli. Jelikož jsem bydlela ve vedlejším pokoji tak jsem slyšela jen výkřik. Tato hláška nás pak provázela celým pobytem a stále se nás drží. Poté jsme se naobědvali a měli polední klid. Po něm jsme začali hrát seznamovací hry. Pak byla večeře a šli jsme spát. Druhý den probíhal stejně krom toho, že za námi přijely dvě lektorky, které s námi celý den hrály další různé hry. Například jsme si ve skupinkách složili vlastní básničky. Večer za námi přijel bývalý student ašského gymnázia, aby nám zahrál na kytaru k táboráku. Jelikož měl jeden žák narozeniny, tak nám jeho rodiče dopřáli nějaké to sladké pití a slanou dobrůtku. Pak jsme si zazpívali několik trampských písní a šli jsme spát. Dalšího dne ráno nás čekalo balení a cesta zpátky do školy. Všichni jsme se ohromně radovali, protože nás ještě bolely nohy z cesty do Doubravy. Tak jsme si dali snídani a vyrazili na cestu. Cesta byla opět v dobré náladě, ale trasa se změnila. Po cestě jsme totiž došli k zřícenině hradu v Podhradí a pak jsme pokračovali směr Vrch Háj. Poté jsme se postupně odpojovali-někteří došli až ke škole. Teď nám ve třídě visí nástěnka s krásnými fotkami a pěknými básničkami, které jsme si tam sami složili. 

 

Žákyně Primy