Již po třinácté: ekologický týdenní kurz primy ašského gymnázia

I letos čekal primu na závěr jejího prvního roku na našem gymnáziu týdenní pobyt v osvědčeném kempu Sedmihorky zaměřený na environmentální výchovu.
autor: Mgr. Petr Jelínek
25. 6. 2019

Od 17. do 21. června 2019 zde osmadvacet primánů v doprovodu organizátora celé akce ing. Luboše Lhotáka a třídní učitelky Olgy Krátké absolvovalo zábavný a pestrý program. Jak vypadal a jak na něj žáci vzpomínají po návratu do školy?

Primáni se seznámili s ojedinělým přírodním prostředím Českého ráje: „Líbilo se mi, jak jsou pískovce na sobě postavené, a přitom nespadnou, jak se v nich ukrývají ptáci a staví si tam hnízda.“ (Kamila Džupinová). „Dozvěděl jsem se, že vápenec se tak drolí.“ (Dan Svoboda) Lektorka Andrea jim představila zvířátka, která ve středisku chovají: „Líbilo se mi, když jsme měli program vlnění, protože jsme mohli krmit ovce a hladit si je. Dozvěděla jsem se, že z vlny se nemusí pouze plést a háčkovat, ale taky plstit.“ (Tereza Zvěřinová), „Líbilo se mi, že jsme si mohli pohladit Romea (had) a že tam měli spoustu zvířat.“ (Káťa Hostková), „Líbilo se mi hledání a sbírání drobných vodních živočichů.“ (Sam Kalouš), „Líbilo se mi, že tam mají hodně morčat a pokémonů.“ (Vojta Karlík) Velký ohlas měla noční výprava za sovami: „Dozvěděl jsem se, že výr velký má hodně velké území.“ (Martin Barna), „Líbilo se mi, jak jsme se bavili s puštíkem a jeho rodinou.“ (Albert Plevný), „Nejvíc mě bavilo, když jsme napodobovali houkání sov.“ (Linda Bucharová), „Nejvíc mě bavilo, když jsme se ve středu večer učili houkat jako výr a puštík.“ (Anna Marková). Pocit z poznávání různých zvířat shrnuje tato věta: „Došlo mi, že na planetě nejsme sami a měli bychom se zajímat i o ostatní živočichy.“ (Ester Křížová)

Zajímavé bylo ovšem také setkání s neživou přírodou při výpravě za drahokamy, které se žáci učili hledat a následně si je mohli i nechat vybrousit a odvézt s sebou domů na památku: „Nejvíce mě bavilo, když jsme s Vítkem hledali minerály, i když jsem často našel jen lávu.“ (Albert Plevný), „Nejvíc mě bavilo, když jsme šli do skalního města nebo hledali různé krystaly.“ (Natálie Kovandová), „Uvědomil jsem si, že najít drahokamy, pecky a křišťály není lehké.“ (Sam Bendík)

Hodně pozornosti bylo věnováno zamoření Země plasty: „Došlo mi, že plast je pro nás osudným, musíme ho třídit a méně používat.“ (Jan Žibrický), „Došlo mi, že každý z nás může pomoct tomu, aby se v oceánech neshromažďovaly plasty, a že když každý udělá málo, pomůže to hodně.“ (Simona Kerekaničová), „Dozvěděla jsem se, že vlastně jíme plasty.“ (Natálie Fejtková), „Dozvěděla jsem se, že kolem nás je víc plastu, než vidíme nebo než si myslíme.“ (Martina Hnízdová). „Došlo mi, že když netřídíme plast, mohou kvůli tomu umírat ryby.“ (Sam Bendík), „Překvapilo mě, že za pár desítek minut se vyhodí do oceánu přes jednu tunu plastu.“ (Pavlína Voráčová), „Dozvěděl jsem se, že v přírodě je tolik platů, i když předtím jsem věděl, že je to problém, ale třeba tu Srí Lanku jsem nečekal.“ (Sam Kalouš), „Překvapilo mě, že spotřebujeme tolik plastu a tím, že ho vyrábíme a pak vyhazujeme a dovážíme na nějaké jiné kontinenty, tak tím ale také ubližujeme přírodě a zvířatům.“ (Kamila Džupinová) I tyto dojmy lze shrnout jednou větou: „Došlo mi, že bychom se o naši planetu měli starat lépe.“ (Dáša Žibrická)

Našlo se ale místo i na zábavu – třeba hudební: „Nejvíc mě bavilo, když jsme bubnovali.“ (Kuba Meszáros), „Překvapilo mě, že hraní na africké bubny je tak těžké a že po tom hodně bolí ruce.“ (Antonín Žoha) Díky pěknému počasí došlo i na koupání v místním rybníce: „Nejvíc mě bavilo koupat se v rybníce o odpolední pauze.“ (Ondřej Karlík), „Líbilo se mi, že když se šlo koupat do rybníka, tak se šlo bojovat o plavidla.“ (Šimon Svarovský), „Nejvíc mě bavilo být v rybníce, protože jsme mohli být na vorech.“ (Sam Bendík), „Překvapilo mě, že jsme se mohli chodit každý den koupat, což bylo velmi zábavné, protože v rybníce byly vory a prkna.“ (Albert Plevný) Přihodilo se také jedno nečekané setkání: „Nejvíc mě bavilo, když jsme s klukama objevili vodníka.“ (Šimon Svarovský)

Svůj podíl na úspěchu programu měli samozřejmě výborní lektoři: „Překvapilo mě, že instruktoři měli takovou trpělivost.“ (Martin Barna), „Líbilo se mi, jak byli lektoři hodní, trpěliví, a když se někdo zeptal, tak se mu to snažili vysvětlit co nejlépe.“ (Martina Hnízdová), „Líbilo se mi, že tam na nás byli všichni lektoři hodní a odpověděli nám na všechny otázky.“ (Anežka Jíchová) Příjemně překvapilo i občerstvení v kempu: „Líbilo se mi, že v nabídce měli grilovaný hermelín za 60 Kč.“ (Ondřej Karlík)

Neméně důležité bylo samozřejmě i to, že třída strávila společně tolik času: „Překvapilo mě, že jsem některé spolužáky poznala z úplně jiné stránky.“ (Dáša Žibrická), „Nejvíc mě bavilo spaní v naší chatce, protože tam byl občas klid.“ (Pavlína Voráčová), „Nejvíc mě bavilo, když jsme u táboráku předváděli scénky.“ (Natálie Fejtková). I zde se nabízí jedno výstižné shrnutí: „Došlo mi, že máme fajn třídu.“ (Martin Barna)

Ohlasy svědčí o tom, že se primánům pobyt v Sedmihorkách opravdu líbil. Rádi bychom proto poděkovali Městu Aš a Odboru životního prostředí Karlovarského kraje za finanční podporu pro jeho uskutečnění a popřáli budoucím primánům, aby si ho užili stejně jako my.

Olga Krátká