Maturitní ples: Když se učebnice zamění za sambové kostýmy a parket se stane karnevalovým rájem.

Náš maturitní ples oficiálně začal v 19:00 s otevřením sálu. Neoficiálně už ve 12:00 hodin, kdy jsme pobíhali po sále jako mravenci kostce cukru a snažili se doladit poslední detaily. Zatímco se hosté elegantně usazovali a kupovali naše půlnoční noviny, my jsme zjišťovali, že vše příliš nejde podle plánu.

Zahájení mělo být v osm večer, ale jak už to bývá, realita a časová osa si spolu zrovna netykaly. Po krátkém úvodním slovu pana ředitele jsme konečně odpálili naše předtančení. Doufáme, že jste z něj viděli víc než paní učitelka Žibrická, která údajně zahlédla jen občas letící dívky. Možná by to spravil dalekohled. Přesto jsme si to jako třída užili naplno – sice jsme měli o polovinu menší prostor než v tělocvičně, ale aspoň jsme si byli blíž… někdy až moc. 

Po vystoupení nastal hromadný sprint dívek do šaten, kde si navzájem upravovaly šaty, zatímco kluci nervózně přešlapovali a snažili se vypadat důstojně před šerpováním. V tu chvíli nám začalo docházet, že tohle je naše poslední velká třídní akce. A tudíž se někteří z nás neubránili slzám – samozřejmě nikoliv proto, že jim spadlo něco do oka. Po šerpování přišel tanec s rodiči a učiteli. Ti, co měli dvoulevé nohy, se snažili tvářit, že taneční přešlapy nejsou přešlapy, ale májí to být taneční kreace. A my ostatní? Jen jsme se prostě bavili.      

Jenže času nebylo nazbyt – už jsme zase pobíhali. Tentokrát s tombolou v rukou. Ani jsme nemrkli a už bylo na čase chystat půlnoční překvapení. 

A to byla kapitola sama o sobě. Začali jsme jako strážci ze Squid Game v červených kombinézách. Pod nimi jsme měli další tři vrstvy oblečení, protože náš půlnoční program měl víc převleků než divadelní hra. A tak čísla jela: zatancuj, uteč, převlékni se – a to stejné dokola a dokola. Myslím, že potlesk a podpora publika nám všem dodaly energii, kterou jsme v tu chvíli zoufale potřebovali. A náš třídní učitel? Nezklamal, šel do toho s námi a jeho taneční kreace byly minimálně na Zlatou medaili. 

Po vystoupení jsme sotva popadali dech, když se ozvalo: Ještě jednou! No co, když už jsme se zpotili, tak ať to stojí za to. Vrhli jsme se hledat kusy našeho oblečení rozházené za paravanem, kde to vypadalo jako po výbuchu v sekáči, a pustili se do tanečního vystoupení znovu. Na tento večer nikdy nezapomeneme. 

Děkujeme všem, kteří přišli, podporovali nás a smáli se (snad s námi, ne nám). Díky Vám jsme si maturitní plesový večer užili na maximum. A lepší způsob, jak pomalu uzavřít naši středoškolskou kapitolu, bychom si nemohli přát!

Akce byla podpořena z grantového systému města Aš, děkujeme.

Autoři: Janouschová Helena, Kašparová Lucie (oktáva)