Studenti gymnázia v muzeu

Ašské muzeum připravilo na závěr letošního roku výstavu nazvanou Příběh mého oblečení. Z koncepčního hlediska se jedná o atypický počin v tom smyslu, že ačkoli tematicky naprosto souzní se zaměřením muzea na oblast textilu, z hlediska edukačního je výstava připravena jako počin, který má vést k zamyšlení nad tím, jaké, povětšinou katastrofální, externality vytváří masová produkce oblečení v globálním měřítku a přispívá tím k neudržitelnému životu na této planetě.

Když jsme byli v červnu osloveni jednou z autorek výstavy B. Blaženkovou coby potenciální spolupracovníci (mělo se jednat se o budoucí studenty septimy navštěvující společensko-vědní seminář), se spoluprací jsme neváhali, neboť sociálně ekologickou tematiku již dlouho dobu považuje několik kantorů školy, vedle výuky jazyků, za důležitý profilační školní program.

Autorky koncepce připravily tematické okruhy, jež měli studenti během září připravit a poté, téměř volně zvolenou formou, prezentovat na vstupní přednášce, jež předcházela vernisáži samotné výstavy a na níž vystoupily odbornice, které se udržitelnou módou zabývají.

Studenti septimy tak měli možnost nahlédnout do problematiky kožešinových farem, otřesných pracovních podmínek dětí východoasijských států, které vyrábějí konfekci pro bohatý Sever, krajinné devastace, kterou jako vedlejší produkt přináší pěstování bavlny pro hromadnou spotřebu, degradaci vodních zdrojů v souvislosti s oděvní nadprodukcí, obrovského množství odpadů a emisí skleníkových plynů, ale i toho, jak se historicky oděvnictví vyvíjelo a jaké existují alternativy k bezbřehé neudržitelné produkci současného textilního šílenství.

Výstava samotná je především koncipovaná faktograficky informačně a má, většinou strohými daty zasáhnou ty, kteří o tom, kam vede jimi podporovaný nákupní konzum textilií, nemají ponětí. 

Začátkem prosince pro studenty jak septimy, tak oktávy společenskovědního semináře gymnázia připravily pracovnice muzea zážitkový program, který měl strohá data obohatit osobnější, prožitkovou dimenzí. Jak sdělila paní ředitelka A. Kuzma, tak právě oni čerstvě dospělí, vyrůstající ve společnosti konzumního nadbytku, jsou cílovou skupinou, na niž koncept výstavy míří. To jsou totiž budoucí podporovatelé buď udržitelnějších forem konzumu nebo ti, kteří ještě více svými spotřebními návyky/ zlozvyky (doplň čtenáři dle své rozvahy) budou už tak neudržitelný svět dovádět na okraj prasknutí.

Zda něco mohl jednorázový, velmi chvályhodný koncept změnit v pohledu na problematiku, jsem se zeptal samotných studentů. Zadání znělo tak, aby jednou, maximálně dvěma větami/ souvětími vyjádřili svůj pocit z proběhnuvšího zážitkového semináře. Níže přikládám vyjádření některých z nich.

Mnohé díky patří jak paní ředitelce muzea za záměr a návrh končící výstavy, tak B. Blaženkové za, dle mého pohledu, skvěle připravený výukový program a celkově za spolupráci se současnými studenty. Pro mne je to o to větší potěšení, že obě zmiňované Gymnázium Aš navštěvovaly a ze společenských věd úspěšně odmaturovaly. Gymnázium tolikrát obhajované před rušivými nekoncepčními krajskými zásahy, dává smysl.

J. Staněk, učitel společenskovědních předmětů

„Nejpodstatnější část byla poslední část semináře, kdy se rozebíralo, nač máme tu tendenci nakupovat. Neurobiologii, kterou popsali rychle a povrchově, je zrovna téma, jež by se mělo více probírat, jelikož zasahuje do všech aspektů našich životů.“

(Denis) Dang Quang Vu, oktáva

„Jsem ráda, že se o problematice módního průmyslu konečně začíná mluvit i u nás v Aši. Každý by se měl zamyslet nad tím, co kupuje, odkud nakupuje a jestli to opravdu potřebuje. Otřesné pracovní podmínky pro zaměstnance fast fashion značek nebo např. katastora Rana Plaza jsou věci, které by neměly být zatajovány.“

                                                                                                           Michaela Džupinová, septima

„Ze semináře bych vypíchnul to, že by si každý měl uvědomit, jakým způsobem a za jakých podmínek se dané oblečení vyrábí, a následně se zamyslet nad tím, jestli to chce podporovat. Mě osobně překvapilo to,že za výrobou jednoho trička je vlastně neskutečně velká vzdálenost, protože někde se třeba zpracuje materiál, na druhé straně světa se tričko ušije a potom se zase někde jinde potiskne.“

Tomáš Mann, oktáva

„Na semináři o neudržitelné módě mě nejvíce zaujala zpracovaná expozice, které dle mého názoru obsahovala mnoho informací a také tipů, jak se nejenom starat o svůj šatník, ale i o životní prostředí. Vnímám tuto tématiku jako hodně důležitou a věřím tomu, že nám všem pomohla trochu lépe pochopit problém tzv. "Fast fashion" a jeho dopad na země třetího světa.“

Barbora Čechová, oktáva

„To, že lidé vyrábějí oblečení ve špatných podmínkách a za málo peněz, se všeobecně ví. Co mě ale překvapilo nejvíce, je to, jak moc velká je spotřeba vody při výrobě oblečení. Nejvíce mě zaujalo povídání o vysychání Aralského jezera.“

Natálie Humlová, septima

„Program v muzeu o neudržitelné módě mě opravdu zaujal a celkem i dost znepokojil, poté co nám bylo řečeno, v jakých příšerných podmínkách se naše oblečení vyrábí. Dětská práce, platy nižší než je životní minimum, nebezpečné prostředí, v podstatě moderní otroctví, myslím si, že by se o tomto tématu mělo více šířit povědomí a měli bychom přemýšlet nad tím, co nosíme a za jakou cenu.“

Natálie Hagarová, septima

„Velice podporuji tento koncept. Ocenila jsem, že ašské muzeum se o něco takového zajímá.“

Anna Plichtová, oktáva

„Jedna z informačních tabulí ve výstavní místnosti se mimo oblečení věnovala i hygienickým a menstruačním pomůckám, které v znečišťování prostředí hrají také velkou roli. Toto téma pokládám za velice důležité a měli bychom se o něm více informovat a snažit se tak ulehčit život nejen prostředí a pracovníkům ve výrobě, ale i nám samým.“ 

Eliška Maříková, oktáva